Úvod

Chemie je všudypřítomná a je významným faktorem ovlivňujícím kvalitu života. Lepší využití chemie a věd s ní spojených umožní evropské společnosti stát se udržitelnější díky novým a vylepšeným produktům a procesům, které efektivněji nahradí již stávající. Zároveň tím chemie přispěje k vyřešení mnoha společenských problémů. Toto vyžaduje chemické inovace řízené konkurenceschopnou evropskou chemií a přidruženým průmyslem. 

Chemický průmysl hraje roli nejen jako dodavatel chemických produktů, je také pohonem pro inovaci jiných průmyslových odvětví díky uvádění a aplikaci nových materiálů a chemikálií.

I přesto je konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu ohrožena, hlavně kvůli relativně vysokým cenám produkce z globálního pohledu, nízkému růstu trhu a delokalizaci zákazníků průmyslu. Inovace a udržitelnost jsou klíčovými faktory pro budoucí konkureceschopnost. Pokud chceme udržet životaschopnou chemickou výrobní základnu v Evropě, jsou důležitými body průmyslový návrh a výroba produktů s vyšší přidanou hodnotou a zvýšená ekonomická efektivnost. To by také mělo pomoci vylepšit veřejnou důvěru v průmysl, jeho produkty a technologie.

Představou je evropská udržitelná chemie a přidružený průmysl s vylepšenou globální konkurenceschopností a s minimálním dopadem na životní prostředí, poháněná čelní světovou technologicky inovativní kampaní. Měla by udržet její podstatný podíl na evropské zaměstnanosti a těšit se rozšířenému společenskému uznaní. Toto je důležitý předpoklad k naplnění evropské vize o udržitelné a konkurenceschopné ekonomii založené na znalostech.

Výzkum a vývoj (Research and Development - dále jen R&D) jsou hlavními zdroji inovace v znalostně intenzivním průmyslu. Avšak náklady EU na chemický R&D klesají a jsou strukturně nižší než v konkurenčních oblastech.

Pokud má být ekonomický podíl na průmyslu udržitelný, je nezbytné posílit evropský výzkum, rozvoj a inovaci chemických technologií. Inovace bude hlavním determinujícím faktorem pro zabezpečení konkurenceschopnosti sektoru a široké základny následných uživatelů.

Angažovanost všech zainteresovaných stran v Evropské Technologické Platformě pro Udržitelnou Chemii (ETP SusChem), R&D a navržené inovativní strategie poskytnou požadovanou silnou podporu a usnadní realizaci Akčního Plánu pro Strategickou Výzkumnou Agendu (Action Plan for the Strategic Research Agenda).

SUSCHEM CZ rozvíjí Strategickou Výzkumnou Agendu především ve třech základních sekcích: Průmyslová biotechnologie, Materiálová technologie a Reakční a procesní design. Platforma také bude identifikovat a určí překážky a příležitosti chemické inovace, které budou projednány s Horizontal Issue Group (společné problémy).

Současná situace - Průmysl dnes

Chemické odvětví produkuje tisíce druhů produktů a zásobuje jimi téměř všechny ostatní ekonomické sektory. Podstatná část (27 %) primárních chemických produktů se spotřebovává v chemickém průmyslu samotném.

Škála produktů sahá od základních chemikálií (37,7 %), přes speciální produkty (28,8 %), farmaka (23,3 %) až po spotřební chemikálie (10,2 %). Největšími spotřebiteli chemikálií jsou hutní, strojírenský, elektrotechnický a elektronický průmysl, textilní, oděvní, automobilové odvětví a také odvětví papírenské a tiskařské.

EU je významným producentem chemikálií. V tomto odvětví v Evropě je zhruba 25 000 společností. Chemický průmysl EU přímo zaměstnává asi 2,7 milionu lidí.

Chemie: pohon inovace

Více než jen dodavatel surového materiálu, je chemický průmysl hlavním zdrojem inovace sektoru následných uživatelů chemického průmyslu. Toho se dosahuje různými cestami zahrnujícími nové materiály pro zlepšení a obnovu produktů a nové materiály pro inovaci procesů a snížení cen využitím chemikálií ve větším objemu aplikací.

Konkurenceschopnost v ohrožení: výzva pro Evropu

I přesto, že dnes průmysl vypadá jako silný a zdravý, nedávná studie Ceficu ukázala, že jeho konkurenceschopnost je v ohrožení. Tlaky na chemický trh v Evropě zesílily během posledních let. Průmysl reagoval adekvátně, ale za cenu rozostření pozornosti na inovaci a růst.

Evropský chemický průmysl dosáhl fáze zralosti. Mnoho produktů se stalo komoditami, které podléhají silné konkurenci převážně z Asie. Evropský trh stagnuje, zatímco v Číně se odehrává silný růst. Nesmyslnou se jeví snaha založená na nových produktech, inovaci a redukci cen díky úsporám ze zvýšené výroby a technologické dokonalosti.

Evropský chemický průmysl dosáhl fáze zralosti. Mnoho produktů se stalo komoditami, které podléhají silné konkurenci převážně z Asie. Vedoucí pozice EU v chemické výrobě eroduje v důsledku dynamického rozvoje v Asii a celosvětovému investičnímu vzoru, který jej doprovází.

Další investice do chemie v Evropě nejsou příliš vítány kvůli nízké návratnosti a to z důvodů kombinace relativně vysokých nákladů na výrobu, vysokým cenám spojeným s regulacemi, měnícím se regionálním rovnováhám výroby ve spotřebním sektoru a absenci výhod zásobních skladů. Vede to k odlivu investic do jiných oblastí. EU potřebuje inovaci partnerství ke snížení nebo k zvrácení tohoto trendu.

Otázky regulace

Užitečnost chemikálií je odvozena od jejich reaktivity a průmysl toho využívá. Ruku v ruce s tím jde odpovědnost za efektivní management v oblasti rizika zdraví a životního prostředí. Veřejný zájem o efektivní management a rozsah znalostí o riziku je stejně častý jako u jiných technologií. To vedlo k volání po zvýšené regulaci chemikálií a po větší snaze vyhodnotit jejich rizika Evropskými iniciativami jako je REACH a SCALE.

Řečeno termíny ekologické zátěže, průmysl udělal velký krok vpřed  v oddělení růstu produkce od emisí a v energetické účinnosti.  Je nutné usilovat o udržitelnou produkci a spotřebu chemikálií do budoucna, rostoucí ekonomickou účinnost a o obnovení důvěry v (nové) průmyslové produkty a technologie.

Výzkum, VÝVOJ a inovace

Chemický průmysl je vysoce znalostně intenzivní a evropský výzkum je celosvětově konkurenceschopný. Evropa je lídrem v mnoha klíčových technologických odvětvích, což dokazuje vysokým podílem publikací v nejdůležitějších odborných časopisech a vysokým počtem patentů vytvořených evropskými společnostmi nebo vědci. Evropský chemický průmysl velmi dobře převádí chemické invence do produktů a inovačních procesů. R&D, společně se zákaznickými vztahy, je považováno většinou chemických společností a následných uživatelů chemikálií za klíčový pohon inovace.

Financování R&D je limitováno současným zaměřením na finanční stránku, častými rekonstrukčními programy a rostoucími regulačními náklady. Evropské úsilí je nekompaktní a soukromě-veřejné vztahy nejsou ještě zcela rozvinuty. Tato fakta staví Evropu do nevýhodné konkurenční pozice vzhledem k jejím největším soupeřům.

Mezi průmyslem a vzdělávacími (výzkumnými) ústavy v chemickém výzkumu je již tradičně velká spolupráce. Například 22 % německých chemických společností spolupracuje s univerzitami, v porovnání s méně než 7 % celkově v německém průmyslu. Dva hlavní podněty ke spolupráci jsou: zlepšený přístup k odborným znalostem a kratší čas k obchodu. Spolupráce je stále důležitější. Na dnešním trhu by spolupráce měla podstatně šetřit čas všem společnostem.

Lidské zdroje

Evropa je svědkem prudkého poklesu počtu studentů, kteří ukončili studium chemie a chemického inženýrství. Očekává se, že tento trend bude pokračovat i v blízké budoucnosti a reflektuje podobnou zkušenost napříč všemi vědeckými disciplínami. Jestliže chce sektor zůstat inovativní a nadále růst, tak tento fakt musí být zvrácen.

Vzdělávací systém uvnitř European Research Area (Evropský výzkumný prostor) musí být rozvinut a to tím směrem, aby prezentoval chemické vědy a technologie jako základní a relevantní součást moderní kultury a aby nadchnul více studentů k budování jejich kariéry ve vědě a technologii. Na straně poptávky po lidských zdrojích musí taktéž dojít ke zlepšení: průmysl potřebuje sdělit svoje dlouhodobé požadavky, potřeby a podmínky.

Image chemie je důležitým faktorem ovlivňujícím přitažlivost pro studenty. K zájmu další generace by mohla přispět jasná pozornost věnovaná udržitelné chemii a inženýrství v sekundárním a terciárním vzdělávání.

Doplňkové otázky jsou: Jak zajistit, že se akademici budou zabývat (průmyslovými) problémy, se kterými je třeba se vypořádat? Jak školit další generaci výzkumníků? Jak financovat požadovanou infrastrukturu aby naše univerzity světové třídy měly potřebné vybavení? A jak poskytnout dostatečně atraktivní pracovní příležitosti pro udržení nejlepších studentů?